02.10.2014 13:33

Proč?!

Před nějakou dobou jsem psala o canisterapii "mýma očima", nyní přináším článek z jiného soudku. Chtěla bych se s Vámi podělit o své poznatky o psech a jejich majitelích.

Na začátku září jsem odjela studovat do země vzdálené přes 1000 km. Musela jsem tedy bohužel na nějakou dobu přerušit canisterapii s Terrynkou. I když jsem věděla už dlouho dopředu, že mě čeká odjezd, pořád mi připadalo, že je to ještě daleko. Ale nebylo. Opustit Terry a našeho druhého jorkšíra Bonnie bylo opravdu těžké. Ať si říká kdo chce co chce, u nás jsou psi jako členové rodiny, někdy i víc. 

Nejtěžší pro mě byly první hovory s mamkou přes Skype. Ukazuje mi holky přes webkameru, takže přeci jen mám takzvané živé vysílání, ale není to vůbec ono. Nemůžu je pomazlit nebo s nimi blbnout. Po několika dnech po mém odjezdu mi volala mamka. „Chtěla jsem ti něco říct. Bonnie pokaždé, když se setmí, vyběhne ven a je tam delší dobu. Jdu se na ni podívat a ona stojí u branky, hlavu má mezi šprušlemi a dívá se doleva doprava. Vyhlíží tě. Pak zjistí, že asi odnikud nepřijdeš, tak se uráčí jít domů, běží do tvé postele a zahrabe se pod peřinu. Pořád tě hledá.“ Tak tohle mě úplně dostalo. Holky se mnou spí často v pokoji a Bonnie i v posteli. Nikdy bych nevěřila, že budu takhle "vyvádět" a brát na psy až takový ohled. 

Proto si teď pokládám otázku, jak moc se lidé věnují svým psům a jak se o ně starají? Když jsme každý den se svým psem, vše nám přijde úplně normální a běžné. Často je i odbýváme, protože ne vždy máme náladu lítat několik hodin po venku nebo řádit v lese. Já zastávám názor, že je to naše lenost a přiznávám, že někdy dělám to stejné. Občas nad tím vším přemýšlím. Ale takhle do hloubky jsem začala, až když jsem si uvědomila, že své psy opravdu dlouho neuvidím. Možná to zní zvláštně, ale bylo to pro mě jedno z nejtěžších rozloučení.

Hodně lidí říká, že to jsou "jen" psi - Tak proč nemůžou být od rána do večera sami doma? Proč musí jíst několikrát denně? Proč si s nimi musíme hrát a věnovat se jim? Proč je musíme venčit? Protože pes není plyšová hračka a neměli bychom si pořizovat psa "jen tak". Jsem na to přímo alergická a vždycky se sama sebe ptám, proč vůbec takoví lidé mají psa? Zůstává mi nad těmito majiteli rozum stát, a abych byla upřímná, nejraději bych se jim odplatila stejným způsobem, jakým se oni chovají ke svým psům.

Vídávám tady na ulici sedět a žebrat hodně bezdomovců, kteří mají vedle sebe psy. Ano, je to hrozné, ale tato zvířata se mají často o mnoho lépe, než psi majitelů, o kterých jsem se zmínila výše. Jsou s jejich páníčkem venku a dostávají od lidí jídlo. O ulici dále ale pak vidím muže, který mlátí svého psa vodítkem - proč? Protože pes chtěl jít na červenou. Jak má ale vědět, že se má zastavit, když si páníček hraje s mobilem a nedívá se před sebe? Vidím to všude okolo sebe a pořád se ptám, proč se lidi ke psům takhle chovají? Odpověď nenacházím. 

Pokud má někdo pocit, že naši psi jsou zhýčkaní, hrdě to přiznávám. Tak jsme si je naučili a my jsme si velmi rychle na tenhle systém navykli. Je to naše volba a nemůžeme si stěžovat. Je pravda, že někdy si kvůli nim asi až moc lámeme hlavu, ale alespoň jde vidět, že u nás nestrádají. I přesto, že někdy nahodí utýraný pohled a dávají všem najevo, jak se u nás mají "špatně". 

Mnoho mých přátel říká, že by v příštím životě chtěli být psem, ale jen v naší rodině. Přeji všem pejskům, ať se mají stejně tak "špatně" jako ty dvě u nás. 

—————

Zpět


Kontakt

SmilingDog z.s.

+420 607119914